Na křídlech pegasa

Na křídlech pegasa Bělostné věže Džoffy, nejskvostnějšího města na celém fénickém pobřeží, jsou zahaleny černým suknem. Městem se šíří zděšení a strach. To princezna Andromeda zastínila svojí nadpozem­skou krásou i samotnou bohyni Héru, ženu hromo­vládného Dia. Takové rouhačství však nemůže zůstat nepotrestáno! Nebude-li Andromeda do novoluní obětována bohům, z temných mořských hlubin povstane poslední z Titánů, strašlivý Kraken, a Džoffa bude smetena z povrchu zemského.

Jen jediný muž, Perseus, syn Dia a dívky Danae, nehodlá té krutosti nečinně přihlížet. S hrstkou věrných vydává se na pouť plnou zoufalství a beznaděje, na pouť za záchranou své lásky, Andromedy. Dokáže však překonat nástrahy, jež uchystali mu bohové i lidé? Zvládne Andromedu zachránit dříve, než na nebesa vyhoupne se nový měsíc? Jak by to jen mohl stihnout? Snad jen… snad jen na křídlech pegasa.

Táborový blog

A zazvonil zvonec... (Sobota 30. 7. 2011)

Ač se to zdá neuvěřitelné, i nás dostihl konec tábora. Celých čtrnáct dní, které uběhly jako voda, jsme pomáhali Perseovi na jeho pouti – v lítém boji jsme porazili děsivou Medúzu i strašlivého Krakena, a zachránili tak princeznu Andromedu, která po třináct dní ronila slzy v podobě perel. Poslední den tábora, v sobotu, již neměla Andromeda k slzám pražádný důvod, takže už ani nebylo co sbírat.

K snídani jsme měli sladké pečivo a některá dítka, mající na počátku tábora potíž sníst byť jen jediný rohlík, zbaštila i tři koblížky či jiné sladké dobroty. Člověk by si myslel, že vzhledem k tomu, kolik jich děti snědly za celý tábor, už o ně nebude zájem. Mýlili jsme se. Jako by se po nich zaprášilo.

Nachýlil se čas, kdy měli naši malí Perseové odjíždět. Slzy třpytící se v očích princezny Andromedy nahradily slzy v očích některých z nás. Vyprávěly příběh o čtrnácti krásných dnech, které jsme na táboře společně prožili. O čtrnácti dnech plných her, zábavy, snění a nezapomenutelných zážitků, jež k táborům patří. Všichni se loučili, objímali a padala i závěrečná něžná políbení, skrývající v sobě příslib: Snad zase za rok…

Ano, snad. Zase za rok, opět druhých čtrnáct dní v červenci, vás budeme očekávat na tábořišti v Hájemství a věříme, že se opět shledáme při dalších nezapomenutelných dobrodružstvích.

(SVAMP)

Pohled Medúzy (Pátek 29. 7. 2011)

Perseus a Medúza

Dnes jsme se všichni vzbudili do mírně zatouženého rána. Většina táborníků byla poněkud zmožena a unavena po včerejší diskotéce. Po probuzení a lovu „Andromediných slz“ jsme si všichni dali hromadnou rozcvičku, kterou předcvičovala naše milá táborová návštěva, další z vedoucích, Píďa. Výjimka byl náš letos velký oddíl DrD, který se rozcvičoval v lese. Po zábavné a vtipné rozcvičce proběhla ranní hygiena, úklid stanů a snídaně. K snídani jsme měli chléb, čaj a paštiku. Po snídani přišly na řadu skupinovky a velice oblíbená táborová činnost, Bramboriáda a Mrkvoriáda. Tentokrát se totiž neloupaly jen brambory, ale dokonce i mrkve na oběd. Oddíl zelených Bramboriádu vyhrál. Po poledním klidu se konala hra. Velcí se šli bít s fuskáčema do doupěte vražedné Medúzy na Ostrov mrtvých a malí hráli hru o štěstí, neboť boj s Medúzou je hlavně o štestí, vůli a odvaze. Po večeři se měl konat táborák se zpěvem a kytarami, vyprávěním příběhů a s hřejivým táborovým ohněm, avšak Poseidon měl jiný názor, takže se vyprávění a hraní konalo v Krčmě, bohužel však bez ohně.

(Jíňa Dluhošová)

Podsvětní říše (Čtvrtek 28. 7. 2011)

Dnes jsme se probudili do krásného slunného rána a tak se už všichni těšili, až přijde budíček a započne sbírání Andromediných slz. Jelikož se nám včera podařilo dostat až k bráně do Podsvětní říše, tak nám chyběl už jen poslední krok předtím, než jsme do ní mohli vstoupit a to souboj s jejím strážcem. Tím není nikdo jiný než mohutný trojhlavý pes zvaný Kerberos. Všichni jsme doufali ve snadnou bitvu, ale společně s Kerberem vchod střežilo i několik jeho štěňat. Po urputné bitvě se nám přeci jen podařilo nestvůru i její mladé přemoci a mohli jsme konečně vstoupit do Podsvětí. Tím byl dopolední program ukončen a všichni jsme se už těšili na výborný oběd a chvíli odpočinku po něm. Těsně před další hrou začalo trochu pršet, ale jelikož stále svítilo i sluníčko a bylo teplo, tak to byl docela příjemný deštík. Pozornější z nás viděli i duhu. Přeháňka ale za chvíli ustala a my mohli začít s odpolední hrou. V této hře jsme putovali po Podsvětí a hledali Chárona, aby nás převezl na druhou stranu řeky Styx, na Ostrov mrtvých, kde by se měla nacházet Medúza. I tento krok se nám povedl, a jelikož byl dnešní den velice úspěšný, tak jsme ho zakončili oslavou v podobě diskotéky, kterou si všichni moc užili.

Co to je odkazovka?
Odkazovka neboli gamebook je knížka, která se ale nečte tak jako běžné knížky (jedna stránka za druhou jak jdou po sobě). V odkazovce je čtenář vlastně hráč, který svými rozhodnutími ovlivňuje chování hlavního hrdiny a tím i celý příběh. V knize jsou očíslované krátké úseky textu (většinou jeden nebo jen málo odstavců). Každý tento úsek má na konci možnost se rozhodnout, jak na současnou situaci, kterou popisuje, bude hrdina reagovat. Toto je realizováno výčtem možností a u každé je napsáno, na kterém odstavci má čtenář pokračovat.

Odkazovka naživo (odpolední hra)
Pro potřeby táborové hry byla myšlenka gamebooku využita v pozměněné podobě. Hra probíhá tak, že oddíl se svým vedoucím vyrazí do lesa a vedoucí jim na předem vybraných místech přečte část příběhu a nechá je rozhodnout se, jak chtějí pokračovat dál (a tím i kam půjdou). Na některých stanovištích se plní úkoly. Na úspěchu těchto úkolů závisí, jestli budou moci pokračovat, nebo se budou muset vrátit a buď ho zkusit znovu, nebo hledat jinou cestu.

(50)

Charon

Brány Podsvětí (Středa 27. 7. 2011)

Z Perseova hrdinného putování vlnami Egejského moře:
„No tak, Odyssee, kdy už tam budem? Říkal jsi přece, že už jsi k branám do podsvětí doplul.“
„No jako to byl, ale hm, to, trochu už jaksi před šesti lety a byla tma a mlha a podle vln se jako blbě naviguje. Ale neboj, milý Persee, já to zvládnu.“

Pět minut ticha.

„A už tam budem?“
„Až tam budem, tak Ti řeknu.“
„A už?“
„Ne.“
„A teď?“
„Tfuj tajksl, to je ale vodpornej vostrov. Celej černej. A smrdí to tady jak v podpalubí. To bude určitě ono!“

Když konečně na ostrově stanuli, musel Perseus pomoci kněžím vyřešit vraždu, aby mu poradili, kudy do tmy:
Ale protože Odysseovi to pořádně pálí (i když po těch letech na cestách mluví jako buran), pochlubil se svým úsudkem: „Vyřešení jediné vraždy nás stálo asi pět set životů. Ňák mi tu počty nehrajou.“

Ale nakonec to s kněžími dobře dopadlo – a všichni mrtví se od bran podsvětních zase vrátili, aby to neměli tak jednoduché. A aby si tu branku v oku skalnaté lebky pěkně pracně odemkli:
Perseus zase perlil: „A když tohleto dáme sem a támhleto tam, tak tam, kde jsme měli toto, bude tamto a stačí to celé otočit a jsme zase tam, kde jsme byli.“
A Odysseus to rozsekl: „No himbrblajs, moc pohostinný teda nejsou. Měli tu stát všici prašivý pekelníci i s Kerberem na vodítku a vítat nás s koláčkama a citronádou, když takový tó, hrdinové přišli na návštěvu.“

(Standa)

Poznámka redakce: Dopoledne se Perseus s Odysseem snažili nalézt vraha v Chrámu zatracených. Když se jim poctivou detetivní prací podařilo usvědčit Hádova uctívače Isidora, obdarovali je kněží kouzelným pláštěm, který dokáže Persea ochránit před žíravou krví Medúzy. Odpoledne se pak Perseus pokoušel sestavit klíč, kterým by otevřel Bránu vedoucí do Podsvětí. Ale co se to zpoza ní ozývá za zuřivý štěkot?

Mořské dálavy (Úterý 26. 7. 2011)

Dnešní den byl požehnán bohem moří, samotným Poseidonem. Perseus se totiž v přístavu Foniké setkal s hrdinou Trojské války a slovutným mořeplavcem Odysseem, který již po osm let bloudí po mořských dálavách a hledá svoji rodnou Ithacu. Když Perseus povyprávěl Odysseovi o svém soužení, ten neváhal ani okamžik a nabídl Perseovi svoji pomoc, neboť díky svým nekonečným plavbám navštívil takřka všechny kouty známého i neznámého světa a věděl, kde leží Brána Podsvětí, kterými musel Perseus projít, aby vstoupil do pochmurné Hádovy říše, země mrtvých.

Nejprve však musel Perseus pomoci Odysseovi opravit jeho loď poničenou zuřivou bouří. To mu zabralo takřka celé dopoledne, kdy po celém přístavu sháněl suroviny na opravu Odysseovy lodě: borovicové a smrkové dříví, železo, dehet či takeláž. A protože byl ve svém konání nadmíru úspěšný, mohl dokonce Odysseovu loď úplně přestavět na galéru, trirému, quinquerému, snekkar, knarr, dromond a mnoho dalších.

Po vydatném obědě mohli Perseus s Odysseem konečně spustit loď na vodu a vyplout vstříc mořským dálavám. Moře je však zrádné, plné mělčin, rozeklaných útesů a mořských netvorů, proplout všemi jeho nástrahami je úkol věru nelehký. Tehdy je nanejvýš vhodné mít dostatek přízně boha Poseidona. Naši Perseové tak sháněli přízeň boha moří a pluli vstříc dobrodružstvím čekajícím na ně dále. Netušili, že již tuto noc budou muset prokázat svoji sílu, hbitost a odvahu v boji s ohyzdnými harpyjemi.

Kromě etapové hry, v které děti v jednotlivých oddílech společně soutěží o to, komu z nich se podaří získat jako prvním hlavu Medúzy, porazit obludného Krakena a zachránit princeznu Andromedu, soutěží děti mezi sebou i jako jednotlivci. Vždy, když dítě provede nějaký mimořádný čin (provede dobrý skutek, je nejlepší v nějaké skupinové činnosti apod.), je ohodnoceno jedním bodem do osobního hodnocení. Za každé tři body získává táborník přízeň jednoho z devíti bohů představovaných vedoucími. Cílem samozřejmě je, získat přízeň co nejvíce bohů. Může se však snadno stát, že vybere-li si táborník jednoho boha, může za ním záhy přijít bůh jiný, nadmíru rozhněvaný, proč si nevybral za patrona jeho, ale dal přednost nějakému jinému.

(JT)

Antičtí bohové

V doupěti čarodějnic a Olympijské hry (Pondělí 25. 7. 2011)

Do dnešního dne nás probudily příjemné sluneční paprsky, které předpovídaly hezké počasí. Následovaly pravidelné činnosti, jako budíček, rozcvička a snídaně. Poté se Perseus a jeho družina vydala ukrást oko Stygijským čarodějnicím. Hra spočívala v tom, že děti sbíraly lístečky s písmenky z kruhu, který hlídaly tři čarodějnice. Ty pak nosily do živočiště, kde z nich do připravených tabulek skládaly slova. Při výpočtu bodů dosažených při hře se zohledňovala slova k tématu etapové hry nebo obsazení bonusových políček. I když to vypadalo na zdrcující výhru oddílu Dračího doupěte, tak nakonec zvítězili Modří.

Po vynikajícím obědě jsme se mohli opalovat. Chvílemi to dokonce vypadalo, že nás sluníčko chce upéct. Přestože se Perseus, poté co úspěšně vyměnil oko Stygijských čarodějnic za informaci, jak porazit Krakena, vydal na další strastiplnou cestu, jinde bylo převelice vesele. Bohové se rozhodli uspořádat Hry pro bojovníky ze všech koutů světa. Dostavili se sportující hipíci, Červená Karkulka, Kostra, Ozzák a dokonce i myšák Jerry a spousta dalších. Soutěžilo se v hodu kládou, skákání v pytli, valení špalku, plazení a v mnoha dalších disciplínách. Nakonec si zasoutěžili i vedoucí a děti si na ně mohly sázet. Disciplíny byly však poněkud jiné. Například vázání uzle na špagetě pouze jazykem, krmení se pudinkem poslepu či hod vajíčkem. Po těchto namáhavých činnostech už následovala pouze večeře, nástup a už byl skoro čas jít spát.

(Jituš)

Soutěska satyrů (Neděle 24. 7. 2011)

Soutěska satyrů
Soutěska satyrů

Ani dnes ráno nepršelo. Po typickém sbírání Slz a rozcvičce připravil Máca sýrovou pomazánku s chlebem. Dopolední hra nesla název Boj v poušti. Pro pamětníky: byla tato hra podobná hře Válka gangů, která se hrála loni. Zvítězili Zelení. Po této akční bojovce byl oběd kuře na paprice. Odpolední hra byla ve znamení vloupání k čarodějnicím. K večeři byla rýžová kaše s kakaem. Dnešní den byl zajímavý i tím, že bylo dvojí bodování stanů.

(Lukáš Pícha)

Tak tak… Jakmile se skupinky hrdinů odebraly na své epické výpravy, začal se okolím rozléhat mocný, válečný řev. Líté boje se táhly celé dopoledne a po nezbytném občerstvení se udatní rekové neohroženě vrhli do další bitvy vstříc svému osudu na cestě k doupěti nechvalně proslulých Stygijských čarodějnic. Cesta a boj s bojechtivými satyry sídlícími v roklích pod stolovou horou je ovšem natolik zmohla, že před doupětem lidožravých babizen byli nuceni rozložit tábor a nasbírat síly na další den plný hrdinských činů nezbytných pro záchranu ohrožené Džoffy.

(Draco)

Pouť na horu čarodějnic (Sobota 23. 7. 2011)

Po nešťastné svatbě Persea a Andromedy upadla celá Džoffa do smutku. Bělostné věže zahalily se černým suknem a po ulicích a tržištích zněl místo smíchu pláč. Nikdo, žádný smrtelník, nedokáže mocného Krakena přemoci, nikdo nedokáže čelit jeho děsivé síle.

Naděje ale umírá poslední. V horách daleko na jihu prý žijí tři nesmírně moudré a dlouhověké ženy – stygijské čarodějnice. Ty prý znají všechny taje světa, snad by mohly i vědět, jak přemoci Krakena a zachránit nebohou Andromedu. Výprava za čarodějnicemi by však byla nadmíru nebezpečná, neboť ty ohavné babice jsou převelice chtivé lidského masa. Perseus se ale nezalekl a spolu se svými družiníky vyrazil na pouť prašnými pustinami. Snad na jejím konci nalezne způsob, jak zachránit Andromedu a porazit strašlivého Krakena. A jak ta cesta probíhala? To se dozvíte dále!

Velcí šli všichni spolu a malí taky (ti to měli kratší). Hned na začátku výletu byla bomba. Potom jsme museli jít zpátky, protože si všichni mysleli, že jdeme špatně a potom zjistili, po pár náletech, bombách a povodních (Pozn. redakce: Upozorňujeme, že nálet, bomba a povodeň je dětmi oblíbená hra, která s povodní jako takovou nemá vůbec nic společného) Pak Rendy zařval bomba a následně si udělal 30 kliků. (Pozn. redakce: Musíme uznat, že je umí skoro nejlépe z celého tábora.) Potom jsme přišli na přehradu „Les království“, kde byl přepad a dvě věže. Přehrada byla fakt velká. Od „Lesa království“ jsme šli na Zvičinu. Celou cestu jsme šli na dvě skupiny: pomalejší a rychlejší. V té pomalejší nás 50 (Pozn. redakce: Vedoucí) a Standa pořád popoháněli dopředu. Potom jsme dorazili pod Zvičinu, kde byl směrník Zvičina – 2 kilometry. Byl to fakt obr kopec. Pomalejší už skoro vůbec nemohli, ale nakonec to došli až na Zvičinu. Všichni se zaradovali. Na Zvičině bylo poněkud větrné počasí, ale měli jsme tam hodinový rozchod a pak do tábora. Na Zvičině byly „prolejzačky“ a kiosek U Damiána. Někteří si dali chleba s paštikou. Po hodinovém rozchodu jsme šli ze Zvičiny a po dvouhodinové cestě jsme došli do tábora. Všichni byli rádi. Potom byla večeře guláš. Mňam. (Pozn. redakce: Jen se po něm zaprášilo. A pozor, soutěž pro rodiče! Schválně si tipněte, kolik největší jedlík sbouchal knedlíků?)

(Lukáš Mečíř)

Skupina malých šla s Kraťasem, Matesem a Aničkou. Když dorazili z lesní cesty, při které hráli bombu, stavěli domečky a trefovali se šiškami do stromu, došli ke kostelu. Tam si dali chleba s paštikou a dojídali se svačinou. Potom se šlo na Kateřinu. Děti si koupily nanuky, ledové tříště a tak dále. Po osvěžení se všichni sešli u prolézaček a skoro všechny je prolezli. Vedoucí je rozdělili do skupinek a dávali pozor, aby se nikomu nic nestalo. Při cestě nazpátek se pro změnu hrála hra "Cukr, káva, limonáda, čaj, rum, bum" a schovka. Výlet jsme si moc užili.

(Amálka Fialová)

Odpočinkový den, který zase tak odpočinkový nebyl…
(Pátek 22. 7. 2011)

Když jsme se probudili, šli jsme do krčmy, kde jsme se nasnídali a byl nám představen dopolední program č. 1, který byl změněn z „bramboriády“ (brambory nám oškrábali DrDi, děkujeme) na hraní her v domě Kuželkových (např. městečko Palermo, Kufr, Sabotér, omalovánky, navlékání korálků). Poté byl oběd a ten byl velmi dobrý, všichni se oblizovali. (Pozn. redakce: Ne navzájem.) Po obědě byl pak všemi vytoužený polední klid s bufetem. Následovala hra, kde Perseus hledal hrdiny, kteří by ho následovali při záchranné výpravě. Poté šli malí kluci hrát stolní fotbal, ping-pong a pak šli hrát hry do bílého stanu. Velcí šli na oddechovou procházku do lesa a blízkého okolí.

(Lukáš Mečíř a Patrik Šulc)

Pro vedoucí velmi náročný den se nakonec vydařil, a co více, po dvou dnech souvislého deště se alespoň trochu vyčasilo, což umožnilo další krátké pokračování etapové hry. Naše prosby byly vyslyšeny a vrtkavá přízeň počasí má podle aktuálních předpovědí trvat i při zítřejším celodenním výletu, tedy alespoň doufejme.

(Áňa)

Kletba bohů (Čtvrtek 21. 7. 2011)

Dnes jsme se probudili do deštivého rána a ani přes den se počasí moc neumoudřilo. Déšť sice nebyl nijak intenzivní, ale i tak byl dosti nepříjemný. My jsme se ale nenechali nepřízní počasí nijak odradit. V průběhu dopoledne jsme byli schovaní pod střechou a hráli různé hry jako stolní tenis, parlament, kufr, aktivity. Také se tu našlo několik talentů, kteří malovali nebo alespoň vybarvovali omalovánky.

Po obědě jsme v našem příběhu pokročili zase o krůček dále. Perseus uhodl hádanku, kterou mu Andromeda dala a tím zrušil kletbu. Následovala jejich svatba. Při ní si ale Andromedina matka Cassiopeia dovolila přirovnat Andromedinu krásu ke kráse bohyně Héry, což nezůstalo bez povšimnutí. Héra uvalila na Džoffu kletbu a přikázala do třiceti dnů obětovat Andromedu Krakenovi, jinak bude celá Džoffa srovnána se zemí. Jako pokus o odvrácení kletby nacvičil každý oddíl divadelní představení pro bohy, a ač byli všechny velice zdařilé a nápadité, tak to hněv bohů nijak nezmírnilo. I přes nepřízeň bohů i počasí jsme svatbu Persea a Andromedy oslavili diskotékou, kterou si všichni užili a tancovalo se až do večerky, kdy šli všichni spát s nadějí, že se nám zítra podaří vymyslet způsob, jak zlomit Héřinu kletbu.

(50)

DRD

I když stále pršelo, byl mezi oddíly jeden, kterému déšť nijak nevadil. Tímto oddílem jsou DrDi, kteří tak skoro celý den hráli svoji oblíbenou hru – Dračí doupě. A jelikož bylo na hru opravdu hodně času, tak si našli chvilku, aby napsali něco, co možná trochu přiblíží tuto hru i lidem, kteří ji neznají:

Někdo kolem sebe mává plastovým mečíkem s žárovičkami, jiný sedne k počítači, kdo si ale chce užít opravdové zábavy, tak hraje Dračí doupě. Stejně jako ti dva předchozí, i on si hraje na hrdinu z jiného světa či doby. Neomezuje ho žádný počítačový program, přitom mu ale není ponechána ani úplná volnost. Jeho hrdina je totiž opravdový, žije v realistickém prostředí a omezují ho pouze jeho schopnosti, fantazie a nevyzpy­tatelný Osud, který mu předkládá rozličné situace a překážky. Záleží jen na hráči, jak se za svou postavu rozhodne, musí však uvažovat moudře, protože se netolerují chyby a co se stane, nelze vrátit zpět.

(Marcel Tománek)

Pán bažin (Středa 20. 7. 2011)

V temné noci čekal Perseus na přílet ohavného supa, který měl odnést princeznu Andromedu neznámo kam. A pak, hle, zavířil vzduch a z nebe se za zuřivého máchání křídly snesl obrovský sup nesoucí zlatou klec. Stále snící Andromeda vstala, vstoupila do klece a sup se s odporným zavřísknutím vznesl do noci. Tehdy přišla Perseova chvíle. Naskočil na pegasův bělostný hřbet a vydal se do neznáma, nevěda, co ho na té pouti čeká za podivuhodná dobrodružství.

I my jsme v dopoledních hodinách vzlétli k nebesům. Pomocí kartiček s naznačenými směry letu se jako prvním podařilo dosáhnout zlověstných mokřadů ležících daleko na sever od Džoffy Modrým, kterým se dařilo nejlépe zvládat jejich svéhlavého pegasa.

Když sup přistál, snesli se k zemi i naši Perseové. V bažinách nasadili si přilbici neviditelnosti a nikým neviděni sledovali Andromedu páchnoucím močálem až na místo, kde na princeznu čekal Pán bažin, nestvůrný Kallibos se svými poskoky. Andromeda prosila Kalliba, aby jí zprostil jejího prokletí, ten však neústupně položil svoji hádanku:

Hádanka

Znáte na ni odpověď? Naši hrdinové ji už po urputném boji jak s Kallibovými nohsledy, tak i s vlastní myslí, nalezli. Dokonce zvládli uspořádat i slovutný lov na obří bažinné škvory pod heslem "Škvora tu má každý rád, škvor to je náš kamarád!" Od té doby tady máme spoustu vysoce cvičených, závodních škvorů a také takřka hmyzuprosté stany. A když už, je tu škvor ochočený, domácí, Pepík nebo Maruška, a miláček pavouček Bóbina.

(JT)

Na křídlech pegasa (Úterý 19. 7. 2011)

Včera večer naši neohrožení malí Perseové zhrozeně sledovali, jak ohavný sup odnáší nocí princeznu Andromedu kamsi do dálek. Abychom ho mohli sledovat, museli jsme chytit a zkrotit pegasa, jednoho z posledních posvátných okřídlených koní, jehož stádo téměř vybil zlovolný Kallibos. A co jsme prováděli jinak? To se dozvíte v malé osmisměrce, kterou jsme pro vás připravili.

(Bára)

Osmisměrka

Dary bohů (Pondělí 18. 7. 2011)

Příprava na budíček! To se zavolalo dnes ráno, aby všichni otevřeli oči a vylezli ze spacáku. To asi všichni nesnáší. Když už všichni vstali a oblékli se, zavolá se budíček. Vyběhnou ze stanu a hledají slzy Andromedy. Dnes to byla jen obyčejná víčka od petlahví. (Pozn. redakce: Asi budeme muset naši princeznu Andromedu více rozesmutnit, aby nám naplakala ty opravdové… =D)) A když je posbírali, tak si je spočítali a odevzdali svému vedoucímu. Ten si to zapsal do tabulky. Pak následuje rozcvička, kliky, dřepy, běhání a tak dále. Potom si každý pečlivě uklidí stan a jde na výbornou snídani. Byla to vánočka a makovec s marmeládou. (Pozn. redakce: Někteří to měli i obráceně, vánočku s marmeládou a makovec jako delikatesu na závěr.) Když všichni dojedli, umyli si hrníček od šťávy (Pozn. redakce: My si pamatujeme na teplé kakao, tak jak to s tou snídaní vlastně bylo?) a jde se do stanu nebo kam každý chce, to je odpolední klid. (Pozn. redakce: Který nastal samozřejmě až po dopolední hře, kde jsme nalezli meč ostřejší než břitva, zrcadlový štít a hlavně přilbici neviditelnosti, a obědě ;-))

(Amálka)

Po obědě jsme zaběhli opičí dráhu, neboť Perseus se vydal díky přilbici neviditelnosti, daru od olympských bohů, do královského paláce za princeznou Andromedou. Cesta byla náročná, ale zvládli jsme ji všichni úspěšně, takže jsme plni očekávání vstoupili v pozdních nočních hodinách do komnat půvabné Andromedy. Co nás v nich očekává? To se dozvíte zase zítra...

(Pája)

Perseus v Džoffě (Neděle 17. 7. 2011)

První táborové ráno bylo ve znamení sběru prozatimních rybiček a na to, že pro mnohé se jednalo o první pokus, hra nedopadla vůbec špatně. Zítra už určitě budou všichni plně připraveni na sběr dnes vyplakaných slz princezny Andromedy.

První seznámení s ranní rozcvičkou proběhlo také bez problémů a děti se mohly odebrat na rohlíky s marmeládou k snídani. V průběhu snídaně se Standa ujal bodování stále ještě poměrně čistých stanů, a jelikož se ještě nestihlo nadělat příliš mnoho nepořádku, byly všechny stany ve stavu, v jakém by mohly zůstat po celý tábor.

Dopoledním úkolem pro všechny oddíly byla výroba štítů a jejich výzdoby, navazování fuskáčů, vymýšlení oddílového jména a malování vlajky. Výsledkem této kreativní dopolední hry byla spousta bojových štítů s rozličnými ornamenty a objevení nových malířských talentů při výrobě oddílových vlajek.

Po náročném dopoledni přišlo posilnění v podobě vývaru s vaječnou jíškou a rizota od našeho kuchaře Máci a prosluněný polední klid. Po něm následovala odpočinková hra, při které oddíly vycházkovým tempem obcházely okolní lesy po vyznačené stezce a hledali kartičky s příběhy prince Persea v jeho novém „vyhnanství“ ve městě Džoffa. Účelem hry bylo seznámení s blízkým okolím tábora a hlubším pozadím celé etapové hry.

Zbylý čas mezi večeří vyplnily skupinové aktivity, jako např. míčové hry, vytváření obrázků z šišek, domečků pro zvířátka atd. Pohodovou atmosféru celého dne podtrhnul táborový oheň a nestárnoucí kytarové hitovky.

(Mates)

A jak to všechno začalo? (Sobota 16. 7. 2011)

Přišel velký den, na který jsme se všichni připravovali a těšili. Dopoledne jsme převzali tábořiště, navozili věci na hry, jídlo, převlékli se do kostýmů a už jen čekali na příjezd dětí.

Odpoledne bylo velmi nabité. Každý oddíl si prošel kolečko základních informací. Všichni se dozvěděli táborový řád, pravidla koupání, denní režim i co nás čeká, když budeme mít službu dne.

Odpoledne jsme stihli prověřit i první schopnosti při hře „Princ rybář“, ve které jsme lovili jedlé i nebezpečné, jedovaté ryby i rybky. A večer? Tábor je čas příběhů, dobrodružství, fantazie i snění. Večer tedy přišla na řadu první scénka, v které měla být princezna Andromeda z vůle bohů obětována strašlivému Krakenovi. Fotky nejen z této scénky si můžete prohlédnout v Galerii.

(Pája)


Letní dětský tábor SVAMP2011: Na křídlech pegasa se uskuteční v prostředí tábořiště Vítězná - Hájemství nedaleko Dvora Králové (mapa). Tábor se koná od 16. 7. do 30. 7. 2011. Táborníky převezmeme v sobotu 16. 7. mezi 13.00 až 14.00 v prostředí tábořiště. Tábor končí 30. 7. 2011, své dítě si tedy můžete vyzvednout poslední den tábora mezi 9.00 a 10.00 opět v prostředí tábořiště.

V průběhu tábora se na těchto stránkách budou objevovat zápisky z aktuálního dění v táboře.

Důležité informace

     Telefon: 777 113 881 (v případě, že se nedovoláte, zkuste tom prosím, o chvíli později)
     E-mail: sdruzeni.SVAMP@gmail.com
     Adresa tábora: Tábor SVAMP, Vítězná - Hájemství 1, 544 01 Dvůr Králové
     Hlavní vedoucí: Barbora Vaňková (držitelka osvědčení MŠMT České republiky)

Důležité dokumenty

Instrukce - SVAMP2011 Instrukce - DrD Potvrzení - lékař
Instrukce pro
tábor SVAMP2011
Instrukce pro DrD Potvrzení o zdravotní
způsobilosti a bezinfekčnosti
Tábory